HISTORIE TCIM

Historie „pomoci v nemoci“ sahá už před zrod lidského druhu.  V přírodě pozorujeme intuitivní chování animalů, kteří v nemoci užívají přírodní prostředky, například stravu, etologii svého chování, konečně například i skok zraněného jelena do karlovarského zřídla, byť neindikovaným lékařem  je  výsledkem vysoce racionálního intuitivního chování.

Lidská populace užívala před vznikem vědecké medicíny rovněž často vysoce účinné intuitivní postupy. Vedle herbální terapie užívali například Indiáni dávno před Flemmingem jistých plísní při hojení svých ran, atd.

Samostatnou kapitolou jsou systémy tradičních věd, které se rozvíjely před mnoha tisíciletími v Indii a vzápětí v Číně. 

Je to jen pár století, kdy byla započata cesta od šarlatánů, mastičkářů a ranhojičů k moderní medicíně důkazů, která si zaslouženě vydobyla nezastupitelné místo ve zdravotní péči.

Mohlo by se zdát, že již nepotřebujeme postupy a poznatky, které vyvíjely předchozí generace. Byl by to však velký omyl.

To si uvědomuje i medicína, která dodnes sbírá domorodé poznatky a hledá nové přírodní alkaloidy například v deštných pralesích.

Na druhé straně celé velké oblasti a obory tradičních věd nejsou dodnes řádně prozkoumány a použity. Moudrý člověk nezahrabává léčivě prameny jen proto, že nevěří, že jsou. Mimo jiné i proto, že naše poznání světa ještě dlouho nebude konečné a na této cestě nás jistě čeká ještě mnoho velkých překvapení. Nakonec nikdo z nás neví, kdy sám bude pomoc potřebovat.