TCIM NA VYSOKÝCH ŠKOLÁCH

O stavu rozvoje jednotlivých metod TCIM a jejich postavení ve společnosti země jistě svědčí pozice těchto disciplín v jejím vzdělávacím systému. Nutno říci, že i v tomto ohledu se projevuje rozmanitost TCIM (ne všechny metody jsou stejně rozvinuté) a samozřejmě zde hraje významnou roli kulturní zakotvenost dané metody v tom kterém státě. Např. v Japonsku, Jižní Koreji, Číně a dalších zemích mají v rámci TCIM zcela dominantní postavení tradiční východní léčebné postupy a je zde k dispozici i plnohodnotné vysokoškolské vzdělání v těchto oborech.

Situace v západní státech, tj. v USA, Kanadě, Austrálii a Evropské unii, je odlišná. Mezi nejrozvinutější metody v rámci TCIM zde patří tradiční čínská medicína, akupunktura, homeopatie, fytoterapie, osteopatie a chiropraxe, ale jsou zde významně rozvíjeny i např. energetické terapie.

I v tomto ohledu je vidět propastný rozdíl mezi těmito zeměmi na straně jedné, kde historické metody TCIM měly šanci se rozvinout, ověřit svůj léčebný potenciál a získat odpovídající společenský kredit vstupem oborů na univerzitní půdu, a např. Českou republikou na straně druhé, kde dochází k jen pozvolnému vývoji, často přes odpor státních institucí, a kde je velice nízká informovanost o této oblasti péče.

V zahraničních systémech vysokoškolského vzdělání se metody TCIM objevují ve dvou formách:

a) vysokoškolské obory – student studuje několik let pouze danou metodu TCIM a na konci studia je kvalifikovaným specialistou v tomto oboru, který disponuje řádným vysokoškolským diplomem

b) vysokoškolské kurzy, semináře a stáže – student v rámci studia jiného, souvisejícího oboru absolvuje i kurz některé metody TCIM nebo metod TCIM obecně, tyto kurzy jsou často nabízeny na lékařských fakultách a v rámci studia dalších zdravotnických profesí (ošetřovatelství)